František Hrubín - Paleček a jeho kamarádi

Mámo, usmaž koblížky. Až mi dojdeš na šišky.

Nemám už čím topit synku, dělej něco pro maminku.
V lese bum, bum, bum, šiška jako dům.
Za ní druhá, potom třetí z vysokého smrku letí.
Paleček je dávno v lese, sám však šišku neunese.
Jde okolo školáček, jménem ukazováček.
Okoukne ji, pak se sehne, ale šišku ani nehne.
Zavoláme prostředníčka, prostředníčku pomoz nám.
Chlapečkovi zrudla líčka, nadarmo se namáhám.
Zavoláme prsteníčka, prsteníčku tak co ty?
Chlapečkovi zrudla líčka, šiška dělá drahoty.
Zavoláme na malíčka. Pojď malíčku pomoz nám.
Malíček je chytrá hlava, kamarádům rady dává.
Ty jdi sem a ty jdi tam, čekejte až zavolám.
Tak teď, hej rup, už ji nesem.
Vracejí se domů lesem.
Máma jim dá za šišku, cukrovanou kobližku.

Neuplyne den,

bez podstatných jmen.

Názvy osob, zvířat, věcí 

užívají malí, velcí.

K pěti krátkým samohláskám

těch pět dlouhých musíš dát,

každá slabika je ráda,

že je z čeho vybírat.
 

Slabika bez samohlásky

jen málokdy může být.

Souhlásky nestojí stranou –

snaží se k nim připojit. 

Slova opačného významu

K podobnému významu,

chlapce a hochy dostanu,

pak i dívky s děvčaty,

už jim šlapou na paty.

Slova stejného a opačného významu

Synonymům krejčí ušil,

stejně hezký černý frak.

Antonyma jim ho berou

a nosí ho naopak.

Že velcí nejsou malí

a rub není líc,

opačný význam mají –

co měl bych říkat víc.

Hlásek všem dětem hlásí

a nic jim netají:

Hlásky jsou proto hlásky,

že se hláskem říkají!

Vykřičníku, uličníku!

To je shonu!

To je křiku!

Když nahlas volám, jásám, mávám,

pak vykřičník za větu dávám.

Jména zvířat, řek, měst, obcí

mají velké písmenko.

Znají to už malí, velcí,

pamatuj si, Růženko.

Dlouhé samohlásky

Dlouhé ú máš na začátku,

nezapomeň napsat čárku.

Dlouhé ů je uprostřed, 

napiš kroužek, a to hned!

Dlouhé ů na konci máme, 

je tam kroužek, to už známe.

I pomocí básniček se učíme.

Pohádka o rozpustilé abecedě

pro kočku

Václav Fischer

A je stan anebo stříška,                                                         
Bé dvě vypasená bříška,
Cé je měsíc rohlík, srp.
Z Dé půl broskve slup.
E je hřeben vylámaný,
eF semafor pochroumaný,
Gé je rohlík bez špičky,
Há postýlka Haničky.
Chá je měsíc u postele,
I pravítko učitele.
Jé je obrácená hůl,
Ká sněhové vločky půl.

EL je klika u dřevníku,
eM dva stany táborníků,
v eN eM přišlo o nohu,
O je koláč z tvarohu.
Pé praporek na mávání,
eR je šašek pro zasmání,
eS je zatočený had,
Té stoleček. Prostírat!
U je mísa na knedlíky,
Vé zas váza z keramiky,
Y vidlice na práček,
Zet je značka zatáček.

Mikuláš                                                             
Kde se vzal, tu se vzal,
Mikuláš pod okny stál.
V ruce velkou berličku,
na hlavě měl čepičku.
Z bílých vousů teplý šál,
takhle, děti, vypadal! 

Kdo to klepe? Bílý pán.

Mikuláš dnes přišel k nám.

Anděl a čert přišli s ním,

zjistit, jestli nezlobím.

Čerti

Čerti dupou po chodníku,

Mikuláš jde po schodech,

hodným dětem naděluje

do punčochy na oknech.

Punčoška

Ležela za oknem, ležela punčoška,

povídal Pepíček, že už se nedočká.

Zazvonil zvoneček, Pepík hned utíká,

našel tam dáreček – z perníku čertíka !

Kdopak to naložil ? Vždyť ho znáš.

No přece Mikuláš 

Čertí čarování

Čert sedí na silnici,

čáry, máry čaruje.

Čeňka chytil za čepici

Čeněk křičí hudruje.

Čerte, čerte, čertíku,

černá kočka na mlíku.

Čaruj, čaruj, vyčaruj mi

čokoládu z perníku.

Čertí píseň

Když se čerti ženili,

bylo právě teplo,

tancovali rejdovák,

až jim z šosů teklo.

Ten nejstarší Lucifer,

jako kozel skákal,

až se kopnul do palce

a pak v koutku plakal.

Mikuláš

Každým rokem v zimní čas,

chodívá k nám Mikuláš.

Usmívá se – dárky nese,

na zlobílky čert se třese :

„ Slibte, že se polepšíte

- nebo peklo uvidíte !“